Monday, January 30, 2017

Bratislava - poprvé v životě na Slovensku!

Ahoj všem!

ano, je to tak. Ve svém požehnaném věku jsem poprvé v životě navštívila Slovensko. V dětství to bylo z Jizerek přeci jen z ruky a i když jsem v Brně přes sedm let, nějak nebyla příležitost. Pak mně při čekání na nádraží padl do oka plakát s akčními jízdenkami do zahraničí. Do Bratislavy se s Českými drahami nyní dostanete za 193Kč (jedním směrem), tak jsem se rozhodla toho využít.


Ač se na ČD spíše nadává, já s nimi mám celkem fajn zkušenost a cesta do Bratislavy nebyla výjimkou. Čistý, moderní vlak, wifi, jídelní vůz a fajnovej průvodčí. Za hoďku a půl příjemné cesty jsme vystoupili na Hlavním nádraží v Bratislavě a čekalo nás 6 hodin objevování.

Bohužel slovenskému hlavnímu městu nesvědčilo šedivé počasí, které dost umocňovalo typicky postkomunistický šedivý vzhled. Brno je na tom úplně stejně, to aby bylo jasno:-)


Za čerstva jsme to vzali rovnou na Slavín, největší vojenský památník ve střední Evropě! Byl postaven na památku padlých sovětských vojáků, kteří se podíleli na osvobozování Bratislavy po druhé světové válce. Pohřbených by jich tam mělo být přes šest a půl tisíce. Na vrchu obelisku, který měří přes padesát metrů, stojí voják, který nohou drtí hákový kříž na znak vítězství nad Německem. Ne, že by to bylo ze země vidět, ale aspoň se pozná, kdo si čte turistické cedule a kdo jen tak chodí kolem, ha!:D 

Výšlap na Slavín potěší i kdejakého nadšeného architekta. Aspoň myslím, protože cesta se klikatí skrz vilovou čtvrť se zajímavými stavbami, které jsem si se zájmem prohlížela i já, jakožto archi-ignorant. Ze Slavína je krásný výhled na celé město, včetně hradu a když budete mít štěstí na počasí, uvidíte i jiné odstíny než šedou:-) 







Do centra jsme to vzali přes Hodžovo náměstí, kde se nachází Prezidentský palác. Vyhlížela jsem pana prezidenta Kisku jako divá a nic, bohužel. Myslím, že jestli můžeme Slovákům něco závidět, tak rozhodně prezidenta. Co jsme ale viděli, byla výměna stráží. Vždycky se mi líbí, jak stráž důležitě pochoduje, ať už je to v Praze, v Bratislavě nebo v Londýně. 



Z nějakého důvodu mi přišla Bratislava prázdná, všude se pohybovalo naprosté minimum lidí. Jasně, všední den, odpoledně, lidi jsou v práci, není sezóna....ale stejně bylo kolemjdoucích málo. Proběhli jsme Michalskou bránou, která je poslední z původního městského opevnění. Prošli jsme si Hlavním náměstím se Starou radnicí a byl čas na první občerstvovací zastávku!







Nechala jsem si od Vás poradit a zakotvili jsme v Mondieu. Což se teda ukázalo jako oříšek, protože mi nikdo neřekl, že na pár metrech v centru jsou snad 3!:D Oběd jsme si dali v Mondeiu Laboratoire (Laurinská 133/1), kde na mě volaly dortíčky už na dálku!

Parádní interiér, ještě lepší menu, dortíčky jedna báseň. Dala jsem si jehněčí burger (9EUR), muž kachní prsíčka na chlebu, který byly opravdu luxusní (taky cca 9 EUR) a já si pak dala ještě karamelový cheesecake, u jehož ceny jsem teda musela přivřít oči, protože dortík za 4,20 EUR jsem snad nejedla ani v Amsterdamu:D Každopádně byl výbornej, tak vše odpuštěno! Vzadu v restauraci je i dětský koutek, respektive kouteček, takže kdo s sebou táhnete dítě jako já, můžete ho tam odložit a v klidu se najíst. A ti z Vás, kdo se dětí děsí, tak je koutek fakt uplně vzadu v rohu, takže děti nikoho neruší. A poslední poznámka, u skoro každého stolu byla zásuvka, takže si zde můžete dobít své pekelné stroje a přístroje, bez prosení obsluhy, aby Vám to píchli za bar:-)



Přes centrum jsme to vzali na známe Hviezdoslavovo náměstí. Pokud jste jako já a máte mezery ve vzdělání, tak Hviezdoslav není jméno křestní, ale příjemní a Pavol Orságh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel a dramatik a celkově byl významnou osobností slovenské kultury....a já si to musela googlit, ostuda. 

Oproti tomu jsem si ale nemusela googlit Rebeku z fresshion, kterou jsem na Hviezdoslavově náměstí viděla štrádovat si to s tulipány, ale já z toho byla tak paf, že jsem jen koukala jak sůva z nudlí a ani neřekla "Ahoj, už asi 5 let čtu tvůj blog, máš to moc pěkný!":D 


Odtud je to už jen kousek k řece. Po cestě jsme prošli kolem Slovenské národní galerie, která mi byla také doporučena k návštěvě, ale přeci jen jsme měli na celé město jen 6 hodin, takže na procházení expozic nebyl čas. Přes ulici už je člověk u vody. Procházka podél řeky je určitě krásná v létě, v tomto ročním období to není nic extra. 



Člověk tak ale aspoň mohl obdivovast most SNP, kterému se také říká UFO bridge, který je jediný most v Bratislavě, jež nemá žádný pilíř ve vodě, to jsou věci, co?! V UFO talíři se nachází restaurace a pokud jste tam někdo byl, moc by mě zajímalo, jestli stojí za to, ten výhled mě totiž moc láká!


Pak už byla na čase další stoupačka, tentokrát na hrad! Bratislavská dominanta, na akropoli, kde se různá sídla stavěla už od 9. století. Historii má hrad opravdu bohatou, protože ho pořád stavěli a přestavovali a bourali a před druhou světovou válkou ho dokonce chtěli zbourat úplně! Nyní je hrad opraven a za 7EUR(4EUR studenti) si ho můžete prohlédnout i zevnitř. 






Doteď ale nevím, co má být toto? Mám tu někoho, kdo by mi to vysvětlil?:D 


Zpátky do centra jsme to vzali kolem Katedrály sv. Martina, která je hned pod hradem a je největším kostelem v Bratislavě. 




Bohužel nám už nezbývalo tolik času, takže na Starou tržnici jsem se taky podívala jen z venku, ale přijde mi to moc fajn místo, kde se každou sobotu konají potravinové trhy ale pak i různé burzy knih, oblečení, milovníci jídla ocení Street Food Park a podobně, však mrkněte sami http://staratrznica.sk/.


Další zastávka bylo nebe. Mé osobní nebe! Gorilla.sk, Urban Space Coffee, sama nevím, co je ten správný název, každopádně se jedná o kavárnu a knihkupectví v jednom. Takže jsem lítala mezi regály, občas si odskočila upít kávy a prolezla jsem i "neknižní" poličky, protože zde najdete třeba i kosmetiku Aeosop, tašky Uashmama, Please stop the water while using me a další. Vládla tam fakt parádní atmosféra, byli tam mladí studenti, starší pánové s pivem, kámošky u kafíčka, hipstři s macbooky....  bohužel Satáně to tam přestalo po nějaké době bavit, takže jsem musela urychleně opustit prostory, abychom neotravovali ostatní a doufat, že se umoudří a nechá mě prohlédnout ještě knihkupectví Martinus. Nechal, haleluja!





Knihkupectví Martinus má v sobě taky kavárnu - Foxford, kterou už ale nebyl čas vyzkoušet. Prolezla jsem všechny regály, připsala si na seznam asi 20 dalších knih, které musím nutně přečíst a vzpomínala na Ameriku. Proč? Knihkupectví je totiž přesně ve stylu mega Barnes and Nobles, kde jsem schopná trávit hodiny a hodiny. Po knihkupectví jsou rozseté malá křesílka/taburetky, kde si lidé vesele čtou a nikdo na ně někouká skrz prsty a pokud se kolem jednoho regálu motáte 15 minut, nikdo Vám nechodí za zadkem s tím, že se chystáte krást. Fakt krásný, až je mi stydno, že mě Martinus a Gorilla zaujaly z celé Bratislavy nejvíc....víc jak všechny památky dohromady! Za pár let se tam vydám znovu a strávím celý den jen v těchto dvou obchodech....a budu maximálně spokojená! Knihokávový turismus. Díra na trhu!




Půl šesté, čas se vydat zpět na vlak...který měl 10 minut zpoždění. Jenže po celodenním nošení 7 kilového živého závaží jsem si už fakt chtěla sednout, tak jsme vyrazili do čekárny. Když jsem tam vkročila, tak mě praštil do nosu tak silnej odér lepidla, že být tam těch 10 minut do odjezdu vlaku, budu sjetá a dítě polomrtvý....ale pán a paní s čichačským pytlíkem se usmívali, tak aspoň někdo byl spokojenej:-) Čas jsme tak přečkali na židličkách u přepážek, kde se kupují jízdenky. Kdyby Vás stihl podobný osud, tak doporučuju. Teplo, čisto, jen je tam těch židliček asi 6. 

Ceska zpátky opět supr, i přes malé zpoždění, až na slečnu, které jsme si dovolili vlézt do kupé. Udělala chudák takovej průhlednej trik, že v kupéčku zhasnula, zatáhla závěsy, předstírala že spí a doufala, že si k ní tak nikdo nepřisedne. Což je fajn, ale ne když na perónu stojí asi tak miliondvěstělidí, pak si o kupéčku pro sebe člověk může nechat fakt jen zdát. Celou cestu po nás házela vražedný pohledy, až jsem se jí chtěla zeptat, co je za problém, protože jsme ani nemukli, všichni tři. Po hodině jízdy to za mě vyřešilo dítě. Když už se chce tvářit jak prdel, ať má důvod a začal řvát. Slečna si nasraně (jinak se to fakt popsat nedá) sbalila bundu a batoh a odešla do jiného kupé. V momentě co odešla, malej přestal ječet, usnul a spokojeně jsme dojeli do Brna. Asi pozná dobrýho člověka!:-) 

Bratislava není nejkrásnější město Evropy, to je asi jasný. Na druhou stranu za jednodenní výlet z Brna to stojí a určitě se tam vydám ještě jednou, třeba v létě, za lepšího počasí. Jak jsem psala výše, působila na mě jako město trošku smutně. Velkou roli určitě hrálo i šedivé počasí a také vylidněné ulice. Podniků na kafe a dortík je tam habaděj a kdo je schopný strávit hodiny v knihkupectví, tak beztak ten celodenní výlet stráví v Martinusu a v Gorile!:D

Jaké je podle Vás nejkrásnější město na Slovensku? Ráda bych objevovala dál!

Mějte se krásně!
K.