Velký hmyzí večer v Brně aneb jak jsem se se staženým zadkem a žaludkem na vodě vydala jíst hmyz!

Ahoj všem!

dnešní článek bude důkazem toho, že za exotikou se člověk dostane i šalinou a za pár kaček!:-) Ač je mi jasný, že toto dobrodružství nebude všem po chuti (doslova), tak se Vám ho budu snažit v následujících řádcích přiblížit!

Klub cestovatelů, brněnská restaurace a cestovatelský ráj v jednom, pořádá celkem pravidelně tzv. Hmyzí večery, kdy máte možnost smlsnout si na věcech, které v Česku jen tak někde neochutnáte. Událost na mě vyskočila na Facebooku a tak jsem konečně sebrala odvahu a zeptala se mých přátel, jestli by někdo nešel se mnou.

Nabídla se Verča, zkušená to hymzí gurmánka, která během svých toulek jihovýchodní Asii ochutnala ledacos a já se tak mohla radovat z ostříleného parťáka, který mě kdyžtak uklidní, jakožto živoucí důkaz toho, že se to dá sníst a přitom na místě nezemřít!

V neděli večer tedy se staženým zadkem a žaludkem na vodě jedu do Králova pole a přemýšlím nad tím, jak budu nenápadně plivat cvrčky do ubrousku a házet červíky pod stůl....protože tohle přece nedám!!! 

Je narváno. Odhadem je nás tam přes 30, ženy, muži, všechny věkové kategorie, skupinky i páry. Ujme se nás milá obsluha, která vysvětlí, jak bude večer probíhat.

V čele restaurace je připraveno království Petra Ocknechta, zkušeného hymzího kuchaře. 

Každý dostaneme talířek, se kterým si půjdeme celkem pětkrát pro porci hmyzího pokrmu, který Petr před našima očima připraví. Jsme rozděleni na dvě půlky, takže zatímco jedna polovina jí, druhá se dívá na přípravu daného chodu a poslouchá komentář, který k tomu neoddělitelně patří. Pak se u dalšího chodu opět střídáme.

Ze začátku se dozvídáme něco obecně o hmyzu jako potravě/potravině a Petr zdůrazňuje, že Evropa je prakticky jediná, která hmyz nekonzumuje. Oukej, když to dělák tolik lidí, tak to snad zvládnu. Hýbající se červíci v misce na stole nesouhlasně vrtí "hlavou":-)

Přichází na řadu první chod a to mouční červi na listovém salátu. Fotka, jež byste normálně považovali za reportážní foto z restaurace právě zavřené úředníky, je v tomto případě skutečný pokrm a nikoli demonstrace otřesných hygienických standardů.

Poslouchám tip Petra, který doporučuje si na hmyz šáhnout. Prý to pomůže překonat vnitřní psychologickou bariéru a na co si sáhnete, to se (ne)budete bát pozřít. Překvapuje mě, jak jsou červíci na dotek příjemní.

Živí nešťastníci putují do vařící vody a odtud pak na pánev, kde se lehce orestují. Vypadá to, že se hýbou, ale jde jen o vypouštění tekutin, už to mají vážně za sebou.

Posypu si salát a vyrážím ke stolu. Vypadá to, jak nějaké nudle a nechutná to moc nijak, prostě jak kdybyste si na salát dali malé kousky slaniny. Můj strach začíná opadat. Neumírám po prvním soustu a tak s napětím očekávám druhý chod.

Toto není foto z restaurace s otřesnými hygienickými standardy!:-) 

Tím jsou banánoví cvrčci. Přesně takoví, jakými doma krmíme agamky:D Doma na ně sahám zásadně pinzetou a je mi jích líto, když slyším, jak je agamky chroupou...dneska budu chroupat já.

Po výkladu o vhodnosti různých druhů cvrčků ke konzumaci, se opakuje proces vařící voda - pánev a už se chudáci smaží na másle. Začíná to vonět. Sbíhají se mi sliny....co se to se mnou děje? 

Fasuji pár kousků chleba, abych mohla zajíst nožičky či skelet a vyrážím ke stolu. Cvrčci krásně voní, ale jsou to prostě cvrčci a stále cítím trošku odporu. Snažím se na to nedívat a tak po slepu nabírám první sousto na vidličku a vkládám ho do úst.

Mňam! Tohle je fakt dobrý! Chutná to jako kořeněné oříšky, něco, co bych si chroustala po večerech u televize se skleničkou vína! Snažím se pořádně kousat, protože to je u konzumace hmyzu velmi důležité, aby se Vám něco nezaseklo v krku....jako kapr!:-)

Padají ze mě zábrany a jdu na další chod. Tentokrát se servíruje další druh červů a to zaphobas. Radši na ně opět sahám a znovu mne překvapuje, jak jsou na dotek příjemní. I nyní si na nich pochutnám se salátem a chlebem a stejně jako cvrčci mi to připomíná kořeněné oříškové směsi.

Dalším chodem jsou nádherně barevná sarančata, která opět kupujeme agamkám. Za odměnu, když jim chceme udělat radost. Dnes je mám za odměnu já...nebo za trest? Konzumace sarančat už požaduje odlomení spodní části končetin, která obsahuje jakési zoubky, které by mohly v krku působit neplechu. Po odlomení lýtek se saranče vloží celé do úst a je potřeba jej důkladně rozkousat. Sarančata se na rozdíl od cvrčků nepřipravovala jen na másle, ale přidalo se k nim chilli a další koření, což jim dává celkem grády i tak mi ale cvrčci chutnali víc. 

I mladší generace se odhodlaly hmyz vyzkoušet!

Vysvětlení, co a proč nekonzumovat.

Verči hmyzí burger!:D

Dostáváme se k hřebu večera - švábům. Jsem zas na začátku a bojím se. Petr nás uklidňuje, že šváb v těstíčku chutná jako žampion a šváb na přírodno chutná jako škvarek. Nemám ráda ani žampiony ani škvarky a tak se děsím toho, co přijde. Ukazujeme si různé druhy švábů, povídáme si o jejich zajímavostech a o tom v jakém stádiu jejich života je vhodné je konzumovat a v jakém nikoli. Přiznám se, že mám problém nemyslet na to, co se chystám sníst. Koukám na Verču, která zkušeně rozkousne nešťastníka v těstíčku a mám pocit, že mi krkem neprojde vůbec nic. Už tam mám totiž knedlík. 

Beru do ruky švába v těstíčku, usilovně se snažím myslet na oříšky a slaninu. Koušu....a neumírám! A nezvracím! A je to celkem dobrý! Já jsem dobrá! Heuréka! 

Nejhorší bylo první kousnutí, pak už do pusy házím i švába na přírodno a opět si potvrzuji, že to chutná jak kořeněné chipsy či oříšky. Fakt se není čeho bát. 

Kdyby byl nášup, půjdu si pro cvrčky a možná pro chilli saranče. 

Přesně takhle na to koukat nesmíte!:D

Nyní přichází na řadu pár odvážlivců, kteří si za malý příplatek (myslím 50 Kč) nechávají udělat velkého švába. Sám šéfkuchař Petr říká, že ho zatím nikdy nechutnal, ale najde se několik jednotlivců, kteří se do toho pouští. Nyní už jsem jen pozorovatel....ještě ráno jsem se dávila jen při pomyšlení na mini červa, tak netřeba dělat hrdinku!:D

Překvapivě pánové opět neumírají a jen potvrzují, že takto velký šváb se už nedá chroupat vcelku, ale je potřeba ho rozkousnout na půl a maso z něj jakoby vysát. 

Vyšší hmyzí škola!

Skoro vypadá, jak když spinká:-) Zbytky nožiček po předchozích chodech. 

A teď přichází na řadu....dortík! Kdo blog už znáte, víte, že to se neodmítá!:D Čokoládová buchtička, kde je sem tam rybíz, sem tam cvrček, sem tam červík. 

Je to divný, nebudu lhát:D Člověk má prostě pocit, že to tam nemá být, i když chuťově to vůbec ničemu nevadí. Prostě jednou křupne rybíz, jednou cvrček. Preferuji slanou úpravu minulých chodů a pořád myslím na ty cvrčky na másle:-)

Na odchodu beru ještě za 50 Kč tácek sušených zaphobas. Domů, na ochutnávku.

Nadšeně doma manželovi vyprávím o mém gurmánském zážitku a bez upozornění mu pod nos strkám sušené červy. 

"Ježiš fůůůůůůj"...odnes to!
"Neee, ochutnej to, je to fakt moc dobrý", vkládám si jeden kousek do úst.

"No ble"... takhle zhnuseně na mě za ta léta ještě nikdy nekoukal a to toho se mnou už leccos zažil.

Různými vydíracími technikami ho donutím sníst jeden kousek.

"Spokojená?"

"Chutná ti to?"

Odpovědí je mi běh do koupelny, vyplivnutí červíka a vyplachování ústní vodou:D "Já to prostě nechci jíst, fuj!" Zpátečník. 

Musím říct, že dle mého názoru je fakt dobré jít na kompletní večer, nechat si vše postupně vysvětlit, protože z člověka v tom kolektivu a s perfektní přednáškou zábrany opadnou a zvládne se přenést přes tu psychologickou bariéru. Navíc postupujete od mini červíků až po velký hmyz. Chuťově se opravdu není čeho bát, nemluvě o dokonalých nutričních hodnotách. Divím se, že všichni ti instagramoví fitness freaks nefotí místo šmakounů a proteinových šejků hrstičku hmyzu!

Doporučila bych jít ve dvou (a více) abyste si vzájemně dodali odvahu, o zbytek se postará kuchař, milá obsluha Klubu cestovatelů a atmosféra skupiny se kterou se zrovna sejdete.

Variace pro raw foodisty!:D

Za 14 dní by se měl Hmyzí večer opakovat, tak sledujte stránky Klubu cestovatelů  a jak se událost objeví, zarezervujte si místo, protože se plní fakt rychle. Platí se až na místě a to 279Kč. Vypila jsem dvě (výborné) domácí limonády, vzala vzorek červů domů a platila jsem celkem 400Kč, pro představu. Určitě to stojí za to, tak neváhejte a hlavně se nebojte, opravdu není čeho!

Tak co? Šli byste do toho nebo stále otálíte?:-)

Mějte se krásně!

K.