Sunday, November 8, 2015

Noční výstup na Masadu: zácpa v poušti, dechberoucí výhledy a jak vypadá klid

Ahoj všem!

dnešní a včerejší odpoledne jsem trávila na cestovatelském festivalu Kolem Světa v Brně. Abych řekla pravdu, tak mě přednášky přivedly do hluboké deprese, protože teď mám chuť někam vyrazit, ale nemám ani peníze a už ani dovolenou:D Proto mi nezbyde než zasednout teď k počítači a přenést se o týden zpět do Izraele na náš noční výšlap na Masadu.

Masadu většina lidí zná, ale já o ní neměla do letošního jara ani ponětí. Pokud jste na tom stejně, dáme si malý historický exkurz:-)

Jedná se o pevnost v Judské poušti u Mrtvého moře, která má pro Izrael a historii tohoto koutu světa velký význam.


Palác na plochém vrchu hory postavil jako první král Herodes. Ten samý král, který nechal dle pověsti vyvraždit veškeré chlapce mladší 4 let v okolí Betléma kvůli předpovědi, že se narodil jeho nástupce - Ježíš. Herodes byl celkově dost mimo a povraždil i většinu své rodiny, přátel a každého o kom pojal podezření, že ho chce podrazit. Jeho paranoidní mysl tak přišla s nápadem postavit uprostřed pouště pevnost, kam by se mohl v případě nepříjemností uchýlit a nějakou dobu tam i žít - Masada se zdála jako ideální. 

A protože to nebyl žádný troškař, pro sichr postavil dalších asi 7 pevností různě v poušti. Masada je ale dodnes ta nejznámější. 


Asi si dokážete představit, že stavět v tehdejší době uprostřed pouště pevnost nebyla žádná lehká brigádka na víkend a proto je už samotná stavba tak uchvacující.

70 let po smrti Heroda se na Masadu uchýlili Židé, kteří v Jeruzalémě rebelovali proti nadvládě Římského impéria. Když dostali od Římanů tak říkajíc na prdel, utekli se zabarikádovat na Masadu a dle pověsti se tak na Masadě ocitlo přibližně tisíc posledních Židů, kteří přežili krvavé potlačení jejich povstání v Jeruzalémě

Římané se za nimi hned vydali a začali Masadu obléhat v počtu 8 - 9 000 mužů. Obléhání údajně trvalo přes rok a Židům už bylo jasné, že Římanům nemohou dál odolávat a radši spáchali hromadnou sebevraždu, než aby padli do zajetí. Sebevražda je v jejich víře zakázaná a tak ve skutečnosti vybrali "šťastlivce", kteří ostatní zavraždili podříznutím krku. Dle pověsti toto přežily dvě ženy a pět dětí, kteří se schovali v cistěrně na vodu. Když se Římané konečně dostali do komplexu na Masadě, našli jen 900 mrtvých těl mužů, žen a dětí, kteří radši zemřeli, než aby se vystavili ponížení v podobě upadnutí do otroctví Římanům. Masada se tak stává symbolem židovského odporu. Údajně tam ještě nedávno skládali přísahu vojáci izraelské armády.  

Je zde zajímavý ohromný kontrast těchto dvou historických událostí. Herod byl velký milovník Římského impéria a chtěl se mu zavděčit. V pevnosti navíc nechal postavit spoustu bazénů a lázní aby ukázal, že na to má.

Oproti tomu Židovští uprchlíci Řím nesnášeli, použili Masadu k odolávání Římu a žili velmi jednoduchý život.

Toliko ve zkratce k historii Masady, víc si povíme u fotek!
-----------------------------------



Vyrazili jsme zhruba ve tři ráno z Tel Avivu půjčeným autem a vydali jsme se na jih. Populárnější je jet z Tel Avivu přes Jerusalém a podél pobřeží moře přijet k tzv. Snake Path, což je cesta, která vede cik cak nahoru k Masadě s krásným výhledem na Mrtvé moře. Druhá cesta, kterou jsme zvolili my, je méně používaná. Z Tel Avivu jedete na jih a k Masadě přijedete (zezadu)  přes městečko Arad. Na vrchol jdete po rampě, kterou tam postavili právě Římané při obléhání. Na rozdíl od Snake Path máte výhled jen na poušť....než se vyškrábete na vrchol:-)

A to si tak jedeme cca v půl páté ráno pouští, projedeme skrz Arad, po cestě už fakt nemá být nic než písek a kamení a najednou přejedeme přes kopeček a zácpa.

V půl páté ráno.

V poušti.

S tím jsem fakt nepočítala:D Všude strašně aut, duní hudba a já si říkám, jestli tohle už je nedejbože parkoviště Masady a jestli je to TAK STRAŠNĚ populární....to tam snad ani nechci. Stojíme v koloně asi 15 minut a posunujeme se přibližně o 10 metrů. Začínám být nervózní, že ten východ slunce nestihneme.

Manžel se sebral a šel prozkoumat co se dějě..... TECHNOPÁRTY. Lidé ve šnůře před námi čekají na parkovací místa. Máme záchvat smíchu, protože něco takovýho by nás fakt nenapadlo, ale na pokyny organizátorů v reflexních vestách objedeme kolonu aut, zkouřená(?) obsluha provizorního parkoviště nám přeje "Welcome to Izrael!!!" a nechá nás projet na silnici, která už vede opravdu k Masadě. Jsme tam druhé auto, jinak nikde ani noha. Rychle zaparkujem, balíme batoh s vodou a hurá na to!
Pod vrcholem byla ještě celkem tma


Rychle se pak nad vrcholky hor začalo plížit světlo

Nestíháme a vybíháme po římské rampě nahoru. Co nám má trvat až půl hoďky zvládáme za 10 minut, s jazyky na vestě zabíráme místo na hradbách a napjatě očekáváme východ slunce.

Nejsme žádný romantický typy, ale tohle byla fakt nádhera.

Nejdřív začíná svítat, ale sluníčko za horami na druhém břehu Mrtvého moře ještě není vidět. Pak vykoukne zlatý rozžhavený srpeček a následně sluneční paprsky zahřívají poušť všude kolem nás. Paprsky nás začnou šimrat na obličeji a na jednu stranu se chcete koukat, ale na druhou stranu máte chuť zavřít oči a vychutnávat si ten úžasný okamžik, který útočí i na všechny vaše zbylé smysly.

Jste uprostřed ničeho, všude hrobové ticho a můžete si tak vychutnat obyčejnou a všední, přitom tak nádhernou věc jako je východ slunce. Upřímně mě mrzelo, že jsem si s sebou tentokárt nebrala zrcadlovku, ale doufám, že i fotky z telefonu Vás na tu nádheru nalákají. Těch pár minut, během kterých sluníčko vylézalo pro mě bylo definicí klidu a pohody.

Když jsme se dostatečně pokochali sluníčkem, vydali jsme se prozkoumat samotnou pevnost, jejíž zbytky jsou rozsety po plochém vrcholu hory.




Všichnětě si těch malinkých lidských mravenců - výletníci na snake path stoupající k vrcholu


Nejdřív nenápadně
Pak už nebylo pochyb



Pokud Vám dumalo výše hlavou, jak mohlo tisíc lidí přežít přes rok v poušti v obklíčení, na vrcholu vše uvidíte. Spousta obrovitánských sýpek pro skladování jídla a důmyslný systém schraňování dešťové vody skrz síť akvadaktů.

Herod si tam vůbec postavil spoustu parádiček. Například si uprostřed pouště, kde je vedro, postavil římské lázně, neboli saunu. Proč stavět uprostřed vedra místnost na vedro? Aby všichni viděli, že na to máte:-)

Celkově jsme procházením veškerých místnůstek, lázní, hradeb a ruin strávili skoro dvě hodiny. Nádherný je výhled z původních půlkruhových balkónů, které postavil již Herod. Zajímavé je, že na každých pár metrech je bazének na nohy... dělali jsme si (trapnou) legraci, že se tam asi lidem v tom vedru zapařovaly nohy, ale samozřejmě to má spíš souvislost s židovskou tradicí mytí nohou před jídly a před spaním.

V některých stavbách můžete vidět stále původní malby a mosaiky, což mi přišlo až neuvěřitelné. Nejspíš díky podnebí a díky tomu, že dlouho tam žádné davy turistů neproudily, se výzdoba zachovala. Masada totiž upadla v zapomění už v 7. století a důkladné archeologické práce  a výkopy na ní začaly až v roce 1955.

Sloupy v Herodově paláci 
Mozaika u jednoho z mnoha bazénků


Pro představivost toho, jak je to velký, všimněte si slečny vlevo dole.

Zpět jsme sešli opět zadní cestou a dali si u vyhrazených piknikových stolečků snídani, kterou jsme nakoupili večer předem - hummus, sýr a placky. Zatímco vesele svačíme, projde kolem nás osazenstvo druhého auta na parkovišti. Češi!!:-)

Kolem 9. ráno sedáme do auta a vyrážíme zpět přes Arad a Neve Zohar na silnici 90, která vede podél pobřeží Mrtvého moře k naší další destinaci - Ein Gedi, ale o tom už příště!

Nyní ještě pár fotek z této nádhery. Co se na Masadě tenkrát skutečně dělo dnes nikdo určitě neví. Boj Římanů se zabarikádovanými Židy hodil na papír až jeden z prvních historiků - Josefus - a to pár desítek let po té, co se vše odehrálo. Při výkopech se na vrcholu našlo jen asi 26 těl, namísto mýtické skorotisícovky, takže je jen na Vás, jak se na mýtus Masady budete dívat. Jedno se tomu ale upřít nedá. Atmosféra je tam skutečně jedinečná!
Z Masady zpět přes Arad a Neve Zohar k poři. Projet se to jinak nedá.


Zde všude bývalo moře



Parodie na manželku:-) Stejně prý vypadají hory v Afghanistánu, tak to berte jako dva v jednom!!:-)


A to je z Masady vše! 
Mějte se krásně!
K. 

-------------------------------------
Prakticky v bodech:

Na Masadu se dá vystoupit dvěma cestami. Populární cik-cak Snake Path, ke keteré přijedete po silnici číslo 90 (Tel Aviv - Jeruzalém...) a kolmá Siege Ramp Path, ke které přijedete z jihu po silnici 31 (Tel Aviv - Lod - Arod...). My jsme jeli z Tel Avivu na 31 a vraceli jsme se pak 90 podél pobřeží a přes Jeruzalém, abychom nejeli stejnou cestou tam i zpátky. 

Je tam velké parkoviště, za které se neplatí, rovnou zaplatíte vstupné které činí 29 NIS za osobu (cca 185 Kč). A můžete vyrazit.

Pokud chcete na východ slunce, musíte mít vlastní dopravu, protože MHD takhle brzo nejezdí. 

Pokud chcete ušetřit čas či síly a nevadí Vám, že přijdete o východ slunce, od osmi jezdí lanovka. Zaplatíte za ni dalších 29 NIS na osobu, takže Vás to pak stojí vlastně celé jednou tolik.

Mezi Snake Path (cesta od moře) a Siege Ramp Path (cesta z pouště) není žádné spojení. Pokud přijedete k Masadě z pouště a chcete dále k Mrtvému moři, musíte zpět do Arodu a napojit se na silnici 90. Trvá to přibližně hodinku.

Je tam kohoutek s přístupnou pitnou vodou (dole, na parkovišti u rampy), takže si můžete doplnit vypité pití.

Nahoře by se nemělo jíst, jsou k tomu způsobeny piknikové stoly na parkovišti. Pití si s sebou ale určitě vemte, protože obzvlášť v létě se tam  po východu slunce udělá velmi rychle velmi horko, tak ať nechytnete úpal či úžeh.