Ahoj všem!
přátelé, mám existenční krizi! A jak lépe ukonejšit své pocuchané nervy než nákupem nesmyslů, že jo. Rozhodováním se mezi barvami samolepek odkládám rozhodnutí toho, co, kdy a kde budu dělat aneb kdo má čas být dospělý, když můžete být dítě!
Šla jsem nakupovat letní boty. Holanďani jsou na boty machři. Ostatně v každém větším městě je koncentrace obchodů s botami asi taková jako u nás koncentrace lékáren. Nechápu, jak se to uživí. A tak dlouho jsem šla od botárny k botárně, až jsem skončila v Hemě.
HEMA je takový holandský osekaný Marks&Spencer. Najdete tam vše od oblečení přes potraviny, domácí potřeby a hračky až právě po celkem prostorné oddělení papírů a všelijakých blbin. Dlouho jsem tam nebyla a tak se mé choutky projevily naplno.
Ještě štěstí, že většina věcí se tam pohybuje v jednotkách eur .. nebo možná je to spíš na škodu? Ono to je pak euříčko sem, euříčko tam a bum... můj budget na boty je v tahu :D
Mou výmluvou byl primárně kabel na iPod. Nechala jsem ho v knihovně a někdo si ho ukradl vzal. A tak jsem si vzpomněla, že v Hemě jsem viděla rozkošné barevné kabely za 3 eura.
Jenže kabel byl zrovna jako na potvoru naaranžován v tyrkysové sekci. A uznejte, že jako se někomu hodí k botám kabelka a ke košili svetr...mně se hodil ke kabelu krém na ruce a kapesníčky!!:D Frnk, další tři eura pryč.
S létem přišla do Hemy "travel" kolekce a asi k tomu ani nemusím poskytovat další komentář. Několik různých taštiček, cestovních deníků a vychytávek na mě volalo z regálů, ať si je vezmu domů.
Nejhlasitěji volala tato plechová krabička. Ač mám taštiček různých velikostí miliony, plechovou ještě nemám. Přišlo mi to jako fajn věc pro vybudování jakési cestovní KáPéZetKy. Nezabere to moc místa a neumaže se to.
Hned jsem do krabičky koupila i první náplň a to cestovní zámek. Svůj poslední jsem někde vytrousila a od té doby, co spím často po hostelech, to přijde vhod. Nahostelových recepcích za jejich prodej vždycky chtějí horentní sumy, takže zámečku za euro se nedalo odolat. Můžu ho zas aspoň někde nechat:D
Největší radost mám asi z mapy světa. Koukala jsem po ní už také dlouho, ale u nás všechny, co jsem viděla, byly moc velké a/nebo drahé. Tato je seškrabávací, takže už se těším na ten bordel pod ní po každém výletu:-) 5 eur mi přišla celkem fér cena a tak jsem nezlikvidovala peněženku a ani nezlikviduji půlku stěny nějakou monstr mapou.
V tento moment jsem už ale byla úplně v rauši. Víte jak to je - když je člověk alkoholik, už se nesmí nikdy napít, protože u jednoho loku nikdy nezůstane. Stejně tak diářová rajda nemůže do papírnictví, protože ač jde jen pro kabel, nikdy u něj nezůstane.
A tak jsem se vrhla na lepítka. Mám ještě nějakou soudnost a tak jsem nekupovala další sticky notes, i když byly seberozkošnější a šla jsem na to prakticky. Chybí mi v mém Midori záložky a tyto za 50 centů stojí za zkoušku. Barevné samolepky pak pomůžou v orientaci v diáři. Za 95 centů radosti až na půdu.
Zde jsem ale sebrala veškeré zbytky mé soudnosti a šla ke kase. Kolem stojanu se sladkostmi. Bonbóny a čokoláda, které jsem přihodila jsou už ale dávno v mém žaludku a chudáci tak nedostanou svých pět minut slávy.
A tímto bych dnes zakončila tento smutný příběh:-) Doufám, že levou zadní kosíte všechny zkoušky a státnice či se statečně perete s koncem pracovních kvartálů! Umíte odolat papírnickým blbinkám?
Mějte se krásně!
K.
